Labyrint

Alexovi je 12, takže přesně ten věk, kdy bývá v jednom kuse protivný. Zasměje se při představě, jak by se asi tvářil, kdyby slyšel, že o něm zrovna ted mluví. Ale stejně bychom pro sebe udělali navzájem první, poslední. Dodá, protože i přes jejich věkový rozdíl si stále velmi rozumí. Což je možná tím, že Emily má uvnitř sebe stále malý kus dítěte, kterého se nehodlá vzdát. Co třeba zkusit labyrint? Napadne ji první místo kam by se mohly podívat, protože sama by ho asi nenavštívila. Ne proto, že by jí to nezajímalo, ale protože kdyby náhodou začala bloudit, samotnou by jí to nebavilo. Po souhlasu Kat společně vyjdou směrem k labyrintu a celou cestu si nepřestávají povídat. Tak jsme tady. Prohlásí, když dojdou na začátek labyrintu. Doufám, že se zde příliš nezamotáme. Rozhlédne se po zelených keřích, které vymezují cestičky a pomalým krokem vstoupí.

Em sa vrhla labyrint. Nenamieta práveže sa zam chcela niekedy ísť pozrieť a je veľmi rada že Em jej tam bude robiť spoločnosť. Prikývne a idú smerom k labyrintu. Em dúfa že sa tu nezamotajú. to dúfam aj ja usmeje sa a nasleduje Em. Pomyslí si aký by to bol nádherný pohlad z vrchu.

Pomalým krokem společně vstoupí do labyrintu. Hlavně si pamatuj cestu, kudy jdeme, abychom se mohli vrátit, kdybychom se zamotali. Připomene Kat. Času mají sice spoustu, ale i tak by nerada by zbytečně bloudila v labyrintu kolem dokola. Vím, že jako sedmnáctiletá, máš na podobné věci ještě čas, ale jak jsi na tom ty a vztahy? Zeptá se Kat. S ostatními dívkami ze selekce si toho asi moc o vztazích neřekne, protože všechny nejspíše mají jasno, koho by do budoucna chtěli. Kat však nejspíše nebude mít zálusk na prince a navíc jako budoucí královna by si jednou měla najít svého krále, takže by jí opravdu zajímalo, zda už má ve své budoucnosti jasno.

Počula ako povedala pamätaj si cestu. Nemá moc dobrú pamäť ale verí že cestu napäť najdu rýchlo. Potom sa ma spýta na vztah no ešte som žiadny nemala otec ma chcel zasnúbiť s princom z niakej krajiny ale ja som to odmietala a nakoniec to zrušil povedala jej o tom ako je na tom ona zo vztahmi a chcela sa to spýtať aj Em ale potom jej trklo že Em je jedna zo sútažiacich.

Zeptá se Kat na její vztahy a doufá, že jí její vyptávání příliš nevadí. Mojí zvědavost už nejspíše porkoukla a pořád se se mnou baví, takže si na to nejspíše zvykla. Potěší ji její upřímná odpověď. Tedy spíše doufá, že je její odpověď upřímná. Ach tak. Máš štěstí, že ti tvůj otec vyhověl. Umí si představit, že jako korunní princezna to určitě nemá se vztahy jednoduché. A už jsi někdy někoho měla? Vyptává se dál, protože jí opravdu zajímá její život.

No to teda mám neviem čo by som robila keby mi nevyhovel zamyslela sa na tým čo by robila a zo zamýýlania ju vytrhla Em otázka či som niaky vztah už mala. Nie nemala a ty si mala niaky pred tým než si prišla do selekcia bola zvedavá čo jej Em povie potom zastala a poobzerala sa po ulička v labyrinte. Nešli sme už tadialto náhodou? dúfala že Em povie Nie nechcela aby sa srtatili v labyrinte aj keď by to možno bola zábava hladať cestu vkn s Em.

Sama si nedovede představit, jak hrozné by bylo, kdyby Kat nebo dokonce třeba ona musela být s někým, koho jí vnutí někdo jiný. Ono to přijde. Pomyslí si sama pro sebe, když jí Kat poví, že ještě nikdy neměla žádný vztah. Stále trochu zapomíná, že jí je teprve 17 a tolik zkušeností nemá. Ano, za celý život jsem měla dva vztahy. Přikývne. Zdá se jí to sice jako malý počet, ale proti Kat má aspoň nějaké zkušenosti. Možná že ano. Připadá mi to tu všechno takové stejné. Nejistě se porozhlédne po okolí. Zkusíme jít rovně a pokud se točíme dokola, tohle bude náš záchytný bod. Vezme dvě větvičky z keříků, které ohraničují cesty labyrintu a položí je na cestu.

Em položila dva konariky na zem. Zo je skvelý nápad Em povedala jej a žiarivo sa usmiala. Išli dalej ale na vetvičky nenarazili. Pozerala sa všade a snažila si zapamätať cestu. Hlavne musíme stihnúť pečenie koláčov oznamila jej. Spomenula si na jednu knížku kde sa stratili tiež v labyrinte a stále chodili doprava a tak našli cestu späť. Em spomenula som si na jednu knížku kde tiež tak ako my boli v labyrinte a hladali cestu späť. Chodili stále doprava a tak ju našli môžme to skusiť povedala jej aj keď pochybovala že to víjde.

Položí dvě větvičky na zem, aby tak označila místo, kde se zrovna nachází. Dobře, odteď jdeme v pravo. Rozhodne se vyzkoušet nápad, který Kat dostala. Sice se jí zdá trochu bláznivé, řídit se radou z knížky. Kdo ví, jestli se v tý knížce z toho bludiště vůbec vymotali. Tenhle divný keř mi je povědomý. Ukáže na divně sestříhaný keřík, který se tak trochu liší od těch ostatních. Takže jdeme doprava. Připomene na další křižovatce jejich taktiku. A jsme tady! Rozzáří se jí úsměv na tváři, když dorazí na konec labyrintu a obejme Kat. Moc ráda jsem tě viděla, ale už bych asi mohla jít. Ten labyrint mě docela vyčerpal, takže odpočinek přijde vhod. Už cestou uvažovala, že by si jednoduše sedla na zem a zůstala sedět, protože se opravdu začala cítit poměrně vyčerpaná. Brzo se uvidíme. Usměje se a vydá se svou vlastní cestou do paláce.

Nemá moc věcí na práci a proto přemýšlí, kam by se v paláci mohla podívat. Usoudí, že je na čase, aby zašla na čerstvý vzduch a když se podívá z okna, její pozornost upoutá labyrint. Již jako malá v něm velmi často bloudila a postupem času se cestu naučila nazpaměť. Dlouho už ho však nenavštívila a proto si není jistá, zda se v něm vyzná pořád tak dobře, jako to bylo před pár lety. Na sobě má černé šaty, které připomínají delší mikinu, ale pokud není žádná akce, kde by se s někým měla setkat, je pro ní pohodlnost na prvním místě. Kdyby měla řešit pokaždé jak vypadá, nejspíše by raději neopouštěla svůj pokoj a navíc je na její styl oblékání většina obyvatel paláce zvyklá. Dojde k labyrintu a zadívá se na něj ve snaze vzpomenout si na cestu skrz.

Dívenka si pro dnešní den zvolila jednoduchý program. Vyrazila ven, do zahrad paláce a chtěla si najít klidné místo, kde by si přečetla svojí oblíbenou knížku. Sice už ji četla snad stokrát, ale pořád se jí neomrzela. Avšak dlouho nemohla najít klidné místo, kde by ji nikdo nerušil a pokud možno ani nikdo nenašel. Nakonec jej ale přeci jen něco napadlo. Vybrala se cestou do labyrintu. Ještě zde nebyla, ale jelikož měla fotografickou paměť, cestu si alespoň přibližně dokázala zapamatovat. Snažila se jít pokud možno co nejvíce do středu, ale po chvíli ztratila přehled o tom, v jaké části se nachází. Oblečená byla do jednoduchého kraťasového overalu , který ona sama brala za něco podobného šatům. Netušila, jestli se zde nosí i něco jiného, než šaty, ale ji samotnou to nějak nestresovalo. Vlasy měla rozpuštěné, takže je musela každou chvíli odhrnovat, aby jej nepřekáželi ve čtení. Ale to ji nějak nepřekáželo. Sama na to byla zvyklá.

Marina sa vydala do záhrad palácu, a keďže nevedela, kde sa čo nachádza, rýchlo zablúdila. So snahou niekoho nájsť blúdila záhradami, až dokým sa neocitla pred labyrintom. Prezrela si ho. Chvíľu tam len stála, a prezerala si ho, ale nakoniec do neho vošla. Hneď, ako tak spravila, spadla. Predpokladala, že kvôli jej nešikovnosti, alebo kvôli vysokým opätkom jej topánok. Pekne, Marina, zašomrala a postavila sa. Vinnu dávala sebe, že je nešikovná, ale aj jednej zo slúžiek, ktorá jej zbalila len topánky s vysokým opätkom. Povzdychla si, oprášila si čierno-biele šaty, a vydala sa dopredu.

Chvíli přemýšlí nad tím, kudy by mohla projít, aby se dostala co nejlehčeji ven. Labyrint je sice od toho, aby se v něm bloudilo a hledala se správná cesta, avšak sama dobře ví, že je možné v něm bloudit i hodiny, na což rozhodně nemá chuť a navíc tolik času ani nemá. Vejde tedy do labyrintu a kráčí cestičkou ohraničenou pečlivě upravenými keři. Dvakrát doleva a jednou doprava. Přemýšlí nad správnou cestou, mezitím co jí procházka labyrintem připomíná dětství, kdy si zde s jejím bráškou hráli na honěnou. Zahlédne dívku s knihou a kousek za ní popoběhne. Ahoj Kristin. Pozdraví ji s úsměvem. Je to Kristin, že ano? Bloudíš? Pousměje se, aby zjistila, jak je na tom dívka s orientací a sama tuší, že pokud nebloudí teď, po pár minutách v labyrintu bloudit zajisté bude.

Dívenka se začetla do knížky natolik, že nevnímala okolí Na nebi oči její, v tváři hvězdy? Jejího líce jasnost zhanbila by hvězdy, jako lampu denní zář... opakovala si v myšlenkách text románu. Ze čtení ji vyrušil až známý hlas. Když zvedla pohled od knížky, rozpoznala v dívence Anabelle Ahoj věnovala ji úsměv Spíše jsem jen hledala místo, kde bude klid znova se usmála. Zaklapla knížku a zvedla se ze země, přičemž si oprášila outfit. Ale když nad tím tak přemýšlím, asi bych se odsud hned nevymotala uškrnula se a nenápadně si princeznu prohlédla. Její outfit se jí opravdu zamlouval Je vidět, že ne každá princezna je princezna, ale jsem za to vesměs ráda zkonstatovala si v myšlenkách a aby nebylo dlouho ticho, zeptala se na oplátku i ona A ty? Předpokládám, že už to tu musíš mít projité snad stokrát podotkla s úsměvem.

Brunetka sa snažila nájsť nejakú cestu z labyrintu, ale nevedela sa z neho vymotať. Nakoniec zbadala dve dievčatá. Neisto k nim podišla. Pekný deň, prajem pozdravila ich s úsmevom. Nechcela ich uraziť tým, že im nepovie titulom, navyše ani nevedela, či nejaký majú preto sa pozdravila takto. Mierne sa zakolísala kvôli opätkom, ale podarilo sa jej zostať stáť. Tie boty ma už štvú... Pozrela sa do zeme a zamračila sa, ale keď zdvihla tvár, znova sa usmievala.

Překvapí ji, že si dívka čte cestou bludištěm, ale pokud jí to tak vyhovuje, nemá nic proti. Popoběhne k ní a pokusí se uhodnout její jméno. Jestli chceš klid na čtení, nenech se rušit. Nechtěla se k dívce příliš vnucovat. Sama dobře ví, že někdy umí být pořádně otravná a proto nechce Kristin obtěžovat. Je pravda, že se zde dá velmi lehce ztratit. Proto mě překvapilo, že si zde v pohodě seděla a četla si. Zasměje se a vzpomene si, jak je jejich matka vždy starostlivě napomínala, když si zde se Sebastianem hráli. Většinou totiž ještě následovala hodina hledání cesty k východu. Mám to projité snad tisíckrát, ale téměř rok jsem tu nebyla, takže si cestou tolik jistá nejsem. Přizná se, protože zná svůj mizerný orientační smysl. Přijde k nim povědomá brunetka. Kde jsem ji jen viděla? Tobě též. Usměje se na ní. Rozhodne se jí již od začátku tykat, protože se jí zdá, že by měli být podobně staré. Je si jistá, že nemůže být ze selekce, protože se jména dívek učila na zpaměť a nejspíše ani nikdo ze zaměstnanců, zbývá tedy možnost, že by byla jedna ze zahraničních hostů, kteří u nich pobývají. Promiň, že se ptám ale ty jsi? Zeptá se trochu troufale, ale nemůže si pomoci.

To je v pohodě, stejně jsem to četla už asi stokrát usměje se nad tím a poslouchá princezninu další větu. Lehce nad tím pokrčí rameny Občas mám opravdu zvláštní nápady, ale najít cestu ven nemůže být tak těžké, ne? zamyslela se nad tím. Ani nepočítala, kolik bludišť už si zkoušela projít, ale pokaždé se ven vymotala do hodiny Jen to jedno bylo moc obtížné, to mi zabralo hodiny tři zamyslila se, ale pak ji vyrušila další dívčina věta Tak to chápu reaguje na to jen krátce, protože kousek opodál uslyší kroky a nebyla si jistá, kdo to je. Až po pár sekundách se z uličky vynořila hnědovlasá dívenka Pěkný den i vám s úsměvem se lehce poklonila. Uvažovala totiž logicky. Soutěžící znala všechny alespoň od pohledu, takže tam ji nehledala. Na personál byla až moc "vyšňořená", takže tam ji taky nezařadila. A kdo jiný by tu co dělal, než zahraniční host. Takže jej z toho vyplynulo, že se objevila ve společnosti další princezny. Nechala Anabelle, ať se zeptá, koneckonců, stejně to stihla říci dříve než ona. Pak už jen čekala na dívčinu odpověď.

Marina sa usmiala. Ja som Marina, ty budeš asi Anabelle, však? typla si. Predpokladala, že toto bude asi princezná, a druhá dievčina bude súťažiaca. Otočila sa teda aj na ňu. Vy budete súťažiaca, mýlim sa? spýtala sa jej narovinu. Nemala chuť to predĺžovať, prečo aj? Čakala, že jej povie aj meno, aj keď sa nepýtala. Má nepresnejšie otázky, ale snáď je jasné, že chce vedieť aj meno. Uhladila si šaty, zamračila sa na boty, vďaka ktorým sa znova zakolísala, a hneď na to sa znova usmiala na dievčatá.

Jak někoho může bavit číst jednu a tu samou knihu pořád dokola? Blaskne jí hlavou, anižby si uvědomovala, že sama má jednu knížku, kterou četla už nejméně pětkrát. Můžeš se sama přesvědčit, jak lehké pro tebe bude vymotat se z labyrintu. Je možné, že Kristin bude mít o dost lepší orientační smysl, než má ona a najít cestu ven pro ni bude hračka. Nicméně jsou téměř všechny cesty labyrintem stejné, takže to není tak jednoduché, jak se na první dojem zdá. Přijde k ním dívka s milým úsměvem. Marina. Moc ráda tě konečně vidím. Zopakuje její jméno. Je ráda, že uhodla její status princezny. Ani si nepamatuje, kdy se viděli naposledy. Nejspíše v tu dobu byly obě ještě hodně malé, ale kdyby dobře prohledala starší fotografie, určitě by jejich společnou někde objevila. Tak co kdybychom se vydali na cestu? Navrhne, protože si všimne mraků, které se začínají objevovat na obloze. A tady Kristin nás povede. Usměje se na dívku, protože by ráda viděla její orientační smysl.