Dům na stromě

Neustále přemýšlí nad zítřejší akcí, kterou si pro ostatní připravila. Cítí, že je její povinností si pro ostatní vždy něco přichystat a navíc dívky nechce zklamat. Bude to zábava. Všichni se budeme bavit. Ujišťuje sama sebe v duchu, na cestě na své oblíbené místo, kterým je dům na stromě. Původně to byl jen malý domeček, když byla ještě malá, ale postupem času se z toho stal luxusní dům, kam by se klidně mohla přestěhovat. Cestou v zahradách potká Enriqueho, do kterého téměř narazí. Promiň, jsem trochu mimo. Zasměje se, ale je ráda, že ho opět vidí. Ty jsi ještě neviděl domeček na stromě, že? Napadne ji, protože přestože je dům docela veliký, je poměrně dobře zastrčený, takže ho každý jentak neobjeví. Po jeho souhlasu a pár minutách chůze společně dorazí ke schodům, které vedou do domu. Připraven? Usměje se na něj a je zvědavá na jeho reakci, až uvidí jejich "domeček".

Prechádzal sa po záhradách len v jednoduchej košeli, ktorú mal rozopnutú a preto nechával svoje vypracované telo na obdiv pekným dievčatám. Tých bolo v zámku viac ako dosť a on uvažoval, že by mohol princovi jednu ukradnúť a užiť si s ňou. Hoci vedel, že je to proti pravidlám, vedome ich ignoroval. Jemu sa nič nemohlo stať. Jemne sa nad tým uškrnul. Bol natoľko zamyslený, že si nevšimol Anabelle. Našťastie do nej nenarazil a uhol sa. S pobaveným smiechom prikývol. Všimol som si, že si nejaká zamyslená. A nad čím premýšľaš? Opýtal sa jej milo. Pritakal. Vybral sa za ňou nadviazal rozhovor, ktorý načrtla. Nie, ešte som ho nevidel. Bol som tu len niekoľkokrát s rodičmi a to len na krátko... asi pred rokom. Nemal som šancu. Odpovedal jej po chvíli. Potom len žmurkol a vošiel do domčeka po schodoch. Obdivne zapískal, keď si ho celý pozorne prehliadol. Tu by som chcel žiť! Zvolal zo smiechom a v očiach sa mu objavili iskričky.

Na sobě má jen jednoduché černé šaty, které jsou jednimi z jejích oblíbených. Aby nebyly tak obyčejné, má na sobě trochu výraznější doplňky, zahrnující řetízek a pár náramků. Jen nad zítřejší akcí, kterou připravuji. V Zavrtí hlavou, protože se jí to zdá jako úplná banalita a sama neví, proč nad tím pořád tolik přemýšlí. To už ti tvé princátkovské ruce tak zlenivěly, že si nedovedeš zapnout košili. Zasměje se. Musí uznat, že má Enrique opravdu vypracované tělo, ale svou poznámku si zkrátka nedokáže odpustit. Já vím, ten domeček bys asi stejně sám neobjevil. Mluví o něm, jako by to byl nějaký drobný domeček, sotva pár mtrů nad zemí a provede ho křovím, za kterým se skrývají první schody. Už jsem několikrát přemýšlela, že bych vyměnila palác za toto. Potvrdí jeho slova. Její rodiče jí to však vždy rozmlouvali, což je jediný důvod, proč se její pokoj stále nachází v paláci. Společně kráčí po dřevěných osvětlených schodech, než dojdou do domku. Prosím. Pustí ho jako první dovnitř poté, co odemkne dveře a rozhlédne se po místnosti, která připomíná normální prosklený pokoj. Přesně takový, jaký si ho pamatuju.