Fontána

Kristin se dnešní den rozhodla věnovat zahradám. Tyto prostory ještě nestihla moc prozkoumat a tak se vydala právě tam. Oblečená byla v jednoduchých krátkých šatech barvy noční lotosu a vlasy jej ve vlnách splývali podél ramen. Boty na vysokém podpatku si nesla v ruce. Možná se to na účastnici selekce nehodilo, ale ona na to byla zvyklá a tak na to nedala dopustit. Zastavila se u kamenné fontánky. Voda krásně stříkala do všech stran a v západu slunce chytala načervenalou barvu. Na tváři růžovlásky se automaticky vytvořil úsměv. Vždy milovala západy slunce a ani dnešním dnem to nebylo výjimkou. Usadila se na okraj kamenné desky ignorujíc malinkaté kapičky vody, které jej dopadaly na kůži. Ta příroda bude vždycky fascinující... na malý moment zavřela oči a zaposlouchala se do okolních zvuků. Uhladila si sukni šatů a natáhla se ke stříkajícím vodotryskům, jako malé dítě, které chce cítit studenou vodu. Pramínky nechala proklouzávat mezi prsty a mířit dál svojí obvyklou trasou. Nakonec se ale vrátila do původní pozice, protože se bála, že zahučí do té ledové vody.

Sophia sa prechádzala po záhradách s bezstarostným úsmevom na krvavočervených perách. Od príchodu do paláca sa naučila mnohým veciam, preto sa jej už nestalo, že by sa nenalíčila. Chcela rúžom zvýrazniť svoje ohnivé vlasy, ktoré si znovu nechala rozpustené. Započúvala sa do zvukov prírody. Šum vetra, spev vtákov, či zvuk padajúcej vody ju upokojovali. Hoci to nebolo tak magické ako v lesoch, bol to aspoň kúsok jej raja. Zakrútila sa v piruete, keď jej do očí udrel prenádherný západ slnka. Zažmurkala, no potom sa rozšíril jej úsmev. Rýchlo sa obzrela a všimla si kamennej fontány i Kristin, ktorá pri nej bola. Podišla bližšie a pozdravila ju. Ahoj, Kristin. Ako sa Ti tu páči? Spýtala sa priateľsky dievčaťa, ktoré síce veľmi nepoznala ale bolo jej sympatické a poukázala rukami na všetky kvetiny a zeleň okolo nich. Opatrne sa posadila na kraj fontány a znovu uprela pohľad na zapadajúce slnko. Z jej zelených očí vytieklo zopár sĺz. Rýchlo si ich utrela. Prinútila sa zabudnúť na bolestivé útržky z jej života a vložila jednu ruku do studenej vody vo fontáne. Najradšej by si ňou ovlažila tvár, no nechcela si rozmazať líčenie. Hlúpe skrášľovanie. Hoci je pekné, miestami Ti zabraňuje robiť veci, ktoré miluješ. Pomyslela si nepokojne. Pozrela sa na Kristin s úsmevom, ktorým sa pokúsila zakryť svoj chvíľkový skrat. Prekrížila nohy v členkoch a ďalej sedela na okraji fontány, užívajúc si zvuk padajúcej vody a čerstvý vzduch.

Prohrábla si rukou vlasy, aby jej nepřekáželi v obličeji a otočila se za hlasem Ahoj usmála se na dívčinu a snažila se vzpomenout na její jméno Dokonalé... Ona si to tvé pamatuje a ty si to pořád pleteš napomenula se v duchu Popravdě? Je to tu naprosto úžasné, všechno je tak... snažila se najít správné slovo kouzelné řekla nakonec a usmála se A tobě, Soph? vzpomněla si nakonec. Pro ni bylo vždy složité si zapamatovat jména okolních lidí, jen ty nejbližší si opravdu pamatovala. Prohlédla si ryšovlasou dívku a neuniklo jej, že ji něco znepokojilo Jsi v pořádku? optala se mile s nějakou tou starostí v hlase. Automaticky položila dlaň na její ruku, byl to takový její zvyk, když se chtěla s někým udržet v kontaktu. Nenapadalo ji, co více by řekla a tak jen zůstala tiše sedět a upírat hnědé oči na Sophii.

S povzdychom jednou rukou rozčerila vodu vo fontáne a nechala malé kvapky vody na jej jemnej pokožke. Obrátila ku Kristin svoj pohľad. Všimla si jej hnedých očí, ktoré na jej osobu upierala. Svojimi zelenými očami sa vpila do tých jej. Vo svojej práci sa naučila aj kontrolovať emócie a pohyby tela, aby dokázala všetko zakryť takmer dokonale. Naklonila hlavu do strany. Vystrela chrbát s úsmevom. Som v úplnom poriadku, Kristin. Len som si spomenula na nepríjemnú spomienku. Povedala jej pokojným hlasom. Chytila jej ruku a dala ju preč z jej blízkosti. Prepáč, ale dotyky cudzích ľudí nie som zvyknutá. Ospravedlnila sa vehementne. Potom sa pozrela na západ slnka a okolie. Máš pravdu. Odkedy som prišla do paláca mám pocit akoby som sa stala súčasťou magickej rozprávky. Zatiahla šťastne. Uvedomovala si, že musela vyzerať zvláštne, ale neprekážalo jej to. Bola zvláštna a chcela byť na to hrdá. Musela žiť život, ktorý si vybrala.

Dobře, já jen.. To je jedno pousmála se a stáhla svojí ruku zpět do klína Promiň, neuvědomila jsem si, že by ti to mohlo vadit sklopila pohled k vodě ve fontánce. Nikdy si neuvědomovala, že to, co udělá by mohlo někomu vadit. Jednoduše prvně konala a pak až myslela. Rychlá změna dívčiny nálady jej přišla trochu zvláštní, ale nechala to tak. Po jejích slovech zvedla pohled, přičemž si prohrábla rukou vlasy za cílem dostat je pryč z obličeje. To je jí nakonec povedlo Pěkně řečeno pousmála se. Nějak ji dnes docházela slova, ale asi to bylo tím, že poslední dobou se moc nevyspala. Tak zůstala jen tiše sedět a upírat pohled na oblohu, která se díky západu slunce měnila do oranžova a vytvářela nádherný přechod barev.