Muzeum

Cíleně si dnes vybrala návštěvu nejbližšího muzea, jelikož stále bylo do první schůzky s princem ještě pár volných dnů, hodlala je využít a město jí nabízelo mnoho možností. Sma přejeme si jako první zvolila kulturu a umění. Nedávna procházka v parku ji docela uklidnila a měla pocit! Že v muzeu to nebude jiné. Zvolila trochu méně výstřední oblečení. Už se to venku jařilo a tak vytáhla tenisky. Klasické černé vansky doplnila o černé silonky se vzorem malých růží a tomu černé šortky do pasu a k nim bílé tričko s obrázkem japonských kaprů. Vrch zakryla ještě tmavě šedým cardiganem a černou džínovou bundou.
Za studentskou slevu si koupila lístek a se sluchátky v uších procházela přízemí obrovské budovy muzea. Začalo to velmi nezajímavě. /Rádoby antické sochy na západním pobřeží bývalé Ameriky. Chum. Kde je ta surrealistická výstava obrazů?/ Alice rozbalila průvodce muzea. Samozřejmě si to chtěla prohlédnout všechno, ale ona výstava ji lákala nejvíce. /Až třetí patro? Hezky po schodech. Léto se blíží. Jak bych pak vypadala v těch plavkách?/ přešla do vedlejší místnosti kde už sochy začínali vypadat zajímavěji. Všechny sice kovové, ale divně pokroucené. V průvodci přečetla /Holandsko. 2010 až 17. Docela kontrast od těch soch vedle./ Podle Alice to bylo moderní muzeum až moc

V tomhle šíleném městě si připadala jako v ohradě pro krávy, které se mají co nevidět posílat na jatka, rozhodla se tedy, že půjde navštívit tamní muzeum, přestože o jeho kvalitách také značně pochybovala. Její denní rutina se skládala z poflakování za počítačem anebo v knihovně, proto si dnes přišla osvěžit všechna traumata, které si z muzea minule přinesla.
Bylo poněkud složitější poznat, co měla na sobě, z dálky se jevila jako černý flek, od bot přes džíny až přes volný asymetrický svetr byla celá v černém. Sice už začaly prosvítat první teplé paprsky slunce, potýkala se však již odmala se zimomřivostí.
V Muzeu rovnou přešla veškeré místnosti, v kterých se skýtala demonstrace zdejšího umění. Připomínalo jí to umění nacistické propagandy, všechna kýčovitá hesla jako láska, zdraví, prosperita, ať žije král a královna a nás diktát! Se zrcadlila v oněch malbách a dalších pracích, tomu přihlížet podruhé nemyslela.
Svižně přešla do dalšího patra, vybírala si, kde by se mohla na chvíli usídlit.
Expozice soch jí nepřišla už natolik obskurní a ve výsledku se zde dokázaly najít i kusy, které by se daly považovat za obstojné.
Jak předpokládala, v muzeu se pohybovalo jen pár osob, zaprvé bylo ještě brzy a za druhé, kromě turistů a školních exkurzí snad už nikdo do muzeí ani nechodí, to byl její poněkud skeptický názor. V místnosti zůstala na chvíli o samotě ještě s další dívkou, které si ani nevšímala, na moment si ji přeměřila pohledem a ihned si ji zadala do kolonky „studuju umění a jsem hrozně intelektuál a posh“, dle jejího vzezření. /Určitě bude mít i rovnou ofinu/ pomyslela si a vzpomněla si na nějaké vtipné meme „i study arts“ starter pack, nicméně si své pobavení nechala pro sebe a posadila sena sedačku, kde si z potrhaného koženkového batohu vytáhla svůj deník a začala si do něj něco zapisovat, naslepo si stáhla přední vlasy do gumičky, ze kterých vytvarovala pofidérní drdol, aby jí nepadaly pořád na stránky sešitu.

Sochám nikdy moc nerozuměla, a tak na koukala jenom tak a co nejdřív se chystala . Měla kdysi spolužačku, její jméno začínalo na R, ale říkala si Chi. Byla fakt otravná. Ona by se na ty sochy dívala s předstíraným zájmem, na každou minimálně deset minut, aby všichni viděli, že je ona ten pravý umělec. Alice ji úplně slyšela v hlavě /Tebe nic nezajímá. Od toho tady jsme, aby ses na to podívala! Blablabla. Alespoň k něčemu mi ta selekce je dobrá, nemusím ji potkávat ve škole./ Nečekaně tu zůstala sama, i když ne tak úplně, když se otočila, aby si prohlédla zbytek soch jen tak z dálky všimla si mladé dámy, která se usadila na lavičku. Jen si ji tak od oka prohlédla. /Ta by mě určitě zmlátila. Spíš promluvila nebo psychicky zdeptala. Vypadá... Drsně/ zhodnotila ji pouze podle vzhledu. Ale seznamovat se nehodlala, jen proto, aby to zjistila. /Já ji stejně nezajímám. Si tam něco píše. Třeba taky deník. Nebo to je studentka a dělá práci do školy. Jo to bude ono. Určitě už ale chodí na vyoskou./ Alice přelétla očima zbytek soch a vydala se uličkou ke schodům, které ji zavedly do prvního patra. Byla nadšená, jelikož tam objevila pár postimpresionistických děl. Měla štěstí, že je zastihla. Tahle výstava totiž měla končit příští týden. Sama měla chuť si z toho něco namalovat. /Chci ty obrazy všechny domů!/ hloupý úsměv jí z tváře v téhle místnosti rozhodně nezmizí.

Sent from Topic'it App

U soch se zdržela o něco déle, než předpokládala, zabrala se příliš do svých poznámek, proto ani nezaregistrovala odchod oné černovlásky a nereagovala ani na další příchozí lidi.
/Velká groteskní show. Mají tady dokonce i chlapce, cožpak královskou rodinu nikdo neučil, jak funguje reprodukce u lidí??/ poznamenala si do svého deníku, načež pak stejně poznámku zamazala gumou a rozhodla si ji zapamatovat. Musí ještě přijít na nějaký způsob šifrování jejího deníku, aby v případě toho, kdyby padnul do nesprávných rukou, tak aby si v něm nemohli jen tak listovat a přečíst všechna její tajemství.
Líně se zvedla a přešla do další místnosti, kde se opět nacházely fádní obrazy krajinek a různých panoramat. K jednomu obrazu se s přimhouřenýma očima přiblížila a zkoumala detaily jednoho pole s obilím, které v její mysli vypadalo jako rýžovací kartáč na boty a v duchu se té myšlence uchechtla, když v tom se ozvalo varovné zapípání a do místnosti ihned vlezla ne zrovna přihlížející žena, která jí připomněla, aby si držela odstup.
„Pouze jsem obdivovala umění a detaily v autorově práci, to snad není hřích!“ oponovala jí pohoršeně a ihned si založila ruce na hrudi, když byla opětovně napomenuta i za své chování. To byla voda na její mlýn.
„No dovolte, to je hrůza. Vždyť jsem nic neudělala, to kdybyste viděla, jedna holka tady chodí s propisovačem a přísahám, že jsem jí viděla něco psát na jeden podstavec se sochou! Černovláska“ sdělila jí až s přehrávaným šokem, doprovázený teatrálními gesty. Vypadalo to ale tak, že se alespoň ženská a nadzvednutým obočím odkolébala pryč.
Sel nevěděla, proč tomu věnovala tolik energie, stejně byla na odchodu, ale byla ráda, že s ejí zbavila a zaměřila svoji pozornost na něco jiného.
Jakmile opustila Brány muzea, opřela se o zídku a zapálila si cigaretu.

Její mysl i oči byly uspokojeny, když konečně opouštěla třetí patro a brala se po schodech dolů, aby napsala nadšený zápis do knihy návštěv a pak se spokojeně odebrala do nějaké kavárny nebo spíše čajovny. Podle toho, co může město nabídnout. Ale hlavní město by mělo mít všechno. Její spokojenost však narušila paní, která rychlými kroky následovala Alice v mezi patře. Vypadala, jako rozzuřený býk a Alice byla ona červená plachetka. Jej zamrkala překvapeně očima, když se do ní paní pustila a chtěla jí prohledat tašku, ale ještě před tím ji obvinila, že ničí majetek muzea.
"Pardon jako, ale já bych nikdy nic v muzeu nezničila. Nejsem blbá. Ani bych si to nedovolila. Nebo vám snad připadám, jako sígr?" snažila se to té nevraživé dámě vysvětlit. "Na to nemáte právo. Ani nemáte důkaz, takže žádnou tašku ukazovat nemusím." bránila se, když se jí mermomocí snažila donutit ukázat, co má v tašce. Nakonec se z toho Alice se slušným přístupem dostala, a přislíbila si, že sem se fakt nevrátí. /Zkazila mi celý den./ kráčela s dlaněmi složenými na hrudi konečně ven před muzeum, když tam si všimla té slečny, co viděla u soch. Kouřila a to se teď Alice docela hodilo. Zkusila se mile usmát, i když to působilo nervózně. "Ahoj. Viděla jsem tě v muzeu. Nedala bys mi prosím jednu cigaretu? Zdejší personál totiž umí lidi dost naštvat. Heh." zeptala se už s pokornějším výrazem, než s jakým opouštěla muzeum. Možná v ní holka budila trochu strach, ale věřila, že na ní nějak vyloženě zlá nebude.

Sent from Topic'it App

Stihla si ještě vyřídit pár telefonátů domů, nikam nepospíchala a počasí po dlouhé době zase bylo snesitelné a sluneční paprsky prosvítající skrze mraky poskytovaly dostatečné teplo, aby se Sel u zídy spokojeně vyhřívala jako ještěrka na kameni.
„Jo, přesně tak, Kurte, představ si to, Instagram“ přitakala svému kamarádovi do telefonu, když mu barvitě líčila všechny události kolem Selekce. Doufala, že telefony jim po čas soutěže zůstanou a nedostanou nějaké speciální, kde akorát tak budou moci se světem sdílet, co zrovna večeřely a nebo jaké boty zvolila ke svému outfitu.
/Ugh/
Telefon položila a schovala jej zpátky do kapsy u kalhot, užívala si obklopující ticho do té chvíle, než se jejím směrem začala nebezpečně rychle přibližovat dívčina, u které měla pocit, že ji zahlédla už někde z dřívějška.
/No jo, vlastně, ha! Z Muzea, ta rovná ofina, má ji, bingo, Sel!/
Obličej se jí stáhl do pobavené grimasy a nadzvedla obočí, když se jí svěřila se svojí myšlenkou ohledně personálu muzea. Sel si ani nespojila dohromady to, že by kvůli své prořízlé puse dívka mohla mít problémy.
„No jasně, žádný problém, osmnáct už bylo?“ zeptala se jí zpříma a sjela si ji ještě jednou pohledem. Sice byla na její vkus příliš zmalovaná, ale ani to jí nezbavilo pochybností o jejím věku.
„Nezlob se, ale nechci být tady známá tím, že rozdávám cigára školákům, není v tom nic osobního“ řekla jí nijak zákeřným tónem, ale byla rozhodnutá si za svým slovem stát. Nehledě na to, že se odkudkoliv mohl vynořit nějaký paparazzi, už tak si příliš nešlechtila reputaci tím, že ona sama si pokojně vykuřovala.

Překvapeně zamrkala, když se jí dívka zeptala na věk. Alice nechtěla lhát, ale zároveň se před ní nechtěla cítit, jako mladá hloupá husička. "No jasně, že bylo, zrovna nedávno. Já jenom normálně nekouřím. Jen občas dostanu chuť. Obzvláště, když mě nějaká baba v muzeu obviní, že jim tam ničím sochy. Fakt hrůza ty lidi." Doufala, že nebude chtít k potvrzení ID a tak se její podezření vyvrátit ještě situací v muzeu. "Snad nechceš občánku, jako důkaz. Už bych si dnes připadala, jako u výslechu. Paní hlídačka už mi chtěla prohledat i tašku." pozvedla koutek úst do úsměvu. Měla pocit, jakoby s dívkou bojovala. To ještě netušila, že je to tak docela pravda.

Sent from Topic'it App

„Hmpf“ z úst se jí vydralo jen nicneříkající odfrknutí. S pobaveným úšklebkem, který jí stále setrvával na rtech, tak ji pozorovala s přimhouřenýma očima a čekala jenom na nějaké drobné znamení, kdy se prořekne.
/Jistě, nedávno/ pobaveně se uchechtne. Možná kdyby nepoužila tuhle větu, na kterou kladla takový důraz, možná by jí i tu cigaretu dala, ale už z praxe ví, že tohle dospělý člověk neřekne, i ona byla v kůži, kdy se v šestnácti letech snažila vymluvit trafikantce díru do hlavy, že už jí osmnáct zrovna nedávno bylo a že si občanku i s řidičákem nechala ve svém autě.
/Krásné to časy/
Od srdce se rozesmála, dala si dvě a dvě dohromady a ta už si nějak domyslela, odkud vítr vane.
„Týjo, asi musíš vypadat zrovna nějak podezřele. Řekla jsem tý ženský o nějaký černovlásce, co jim tam ničí sochy a hele, že šla zrovna po tobě. Asi máš kolem sebe nějakou delikventskou auru“ usoudí s pokynutím hlavy, ani si nedělá příliš starostí s tím, že se sama doznala. Osobně to nemyslela a jako první si vzpomenula na její vlasy, proto udala takový popis, jaký udala.
„Nevím proč, pořád nejsem přesvědčená, že jsi plnoletá“ usoudila a zadumaně si poklepala ukazovákem na rty.

Trochu se jí z toho udělal nepříjemný pocit v žaludku, že ta ženská za ní šla právě kvůli téhle holce a ještě jí to sdělila, jakoby nic. Nechtela se pátrat potom, jestli je pravda, že nějakou cernovlasku ničit sochy viděla, ale v muzeu měla pocit, že jediné opravdu černé vlasy tam má sama Alice. "Aha. Tak to ty jsi mi zavařila. Většinou podezřele vypadám, takže se té paní ani nedivím." Alice nad tím pokrčila rameny, občas si totiž lidé mysleli, že patří k některým z osmé kasty, i když byla čistá upravená a hezky namalována. Samozřejmě to mohla přisoudit svému oblečení, piercingu a tetování, ale nechala lidi ať si myslí, co chtějí. Na Dívku se Alice i tak stále usmívala a nakonec jí to ani neměla za zlé. Koneckonců to nebyla ani blondýna. "Tak není mi osmnáct, co už. Stejně mě jaksi přešla chuť." zalhala. Viděla v mladé slečně docela dektiva a tak raději požádá nějakého mladíka v parku či ve městě. Vzdala to přesvědčování, protože si stejně myslí, že by jí tu cigaretu nedala. "Neznáš tu nějakou dobrou kavárnu nebo čajovnu? Po cestě zpět si chci někam zaskočit." považovala ji za zdejší a tak typovala, že má přehled. Schválně neřekla, že se vrací do paláce.

Sent from Topic'it App