Park

Hodnú chvíľu sa prechádzala po cestičke aj mimo nej a užívala si čerstvý vzduch a pocit slobody. Úsmev sa nestratil z jej tváre. Podišla k najbližšiemu stromu, položila na jeho kôru svoju ruku a zatvorila oči. Zhlboka dýchala. Bolo to dávno, keď naposledy meditovala. Bola by si skúsila niekoľko póz, ale všimla si prichádzať ostatné dievčatá, preto k nim vykročila. Uzrela Kristin a Emilu, ktoré považovala za skvelé kamarátky, preto sa usmiala keď im princ daroval ružu. Bol to milý čin, ale ona sama nevedela zhodnotiť, či by sa jej ruža páčila. Takéto nežné činy ju neuchvacovali. Radšej nad tým neuvažovala a posadila sa k nim. Prehrabla si vlasy a skontrolovala nohavice. Až potom sa usmiala na Emiliu, vedela, že ich hodiny výuky platia. Ahoj, Emila. Je krásny deň na výlet, nie? Nadviazala rozhovor. Nečakala, že ju princ osloví, ale odpovedala mu. Tento náhrdelník je rodinný klenot, ktorý sa dedí z generácie na generáciu a pre mňa má veľký citový význam. Keď mu odpovedala na otázku, uvedomila si, že aj ona drží v ruke kvet. Prehliadla si ho a úsmevom mu zaň poďakovala, no nič nepovedala. Ďakujem Vám, že ste nám dovoli byť chvíľu aj vonku. Určite nie som jediná, ktorej sa to páči. Odvetila a pozrela sa po ostatných. Ukázala svoju tvár slnku. Tak budem meditovať neskôr. Kráľovské záhrady sú tiež skvelým miestom na odpočinok. Uzatvorila v myšlienkach.

Je upřímně ráda, že může být konečně chvíli mimo palác. Ne, že by se jí v paláci nelíbilo, ale líbí se jí pocit, že nemusí být zavřená za branami paláce. Když zjistí, že princ zde ještě není, potěší ji, že nemá takové zpoždění, což je možná i výsledek toho, že stráže, který jí dělal doprovod do parku, poměrně spěchal. Nemá mu to sice za zlé, protože jak už jí řekl, jeho úkolem bylo dovést ji na piknik včas, avšak jeho rychlost jí trochu lezla na nervy, protože si cestu nemohla vychutnat tak, jak by chtěla. Pozdraví dívky a posadí se k nim na deku, která pro ně byla připravená. Ano, je opravdu nádherně. Den jako stvořený na piknik. Usměje se na Grace a musí uznat, že lepší počasí si přát ani nemohli. .Sleduje prince, jak k nim přijde a omluví se jim. Určitě ho jeho doprovod tak nehnal, jako mě. Pozoruje, jak dá každé dívce růži. Děkuji. Usměje se a jeho poznámka ji upřímně potěší. Je krásné zase jednou za čas opustit brány paláce a navíc, pak je krásné místo. Potvrdí Sophiina slova.

Po krátkej chvíli, keď už si obzrela park rozhodla sa nájsť jedno voľne miesto a pohodlne sa usadiť. Zdravim Vás Preniesla ešte raz, keďže jej kývnutie hlavou pri príchode nebolo práve najlepšie. Každému darovala jemny úsmev, aby ho potom mohol vystriedať opäť jeden z tých nadšených, keď to boli nádherne slnečné lúče, ktoré prijemne láskali jej telo. Zbožňovala ten pocit a nachvilu dokonca zabudla na to, koľko ľudí práve teraz pri nej je. Zapocuvala sa do rozhovoru dievčat, bol tu celkom hluk, keďže tu bola usadená cela selekcia. Keď si všimla prichádzať ďalšie auto a z neho vystupujuceho princa na ústach sa jej automaticky zjavil šíroky úsmev. Uklonila sa mu, keď prišiel bližšie a vypočula si jeho ospravedlnenie. Krásny deň aj Vám.. Šepla a všimla si ruže, na ktoré potom pritiahol pozornosť aj svojimi slovami. Sledovala, ako podišiel k Sophii a neskôr ku Kristin. Keď sa presunul k nej usmiala sa naňho, a hneď potom, ako jej zložil kompliment sa jemne hanblivo a rozpačito naňho pozrela. Vies Chloe, existuje taka vec. Ľuďom dosť pomáha, keď sa tvária takto hlupo ako ty teraz. Vola sa mozog. Stačí ho začať používať. Skús napríkad poďakovať. To je celkom dobrý plán. Rozmýšľala. Dakujem. Predsa len mam dôvod, dnešné počasie je perfektne. Spomenula a na perách jej stále hral ten úsmev, ktorý mala dosť často, keď ho videla. Keď jej podal ružu vzala si ju od neho a na chvíľu si pričuchla k jej vôni. Poďakovala a potom presmerovala svoj pohľad na chvíľku na ružu. Keď rozdal všetkým dievčatám ruže znova prehovoril ku všetkým naraz. Ked dievčatá vyjadrili svoj názor k tomuto pikniku prikývla. Nechcela ďalej rozťahovať ich myslienku, keďže by sa len opakovala. Otočila sa k dievčatám. Velmi Vám to dnes svedčí. Zdeli im kompliment. Mimochodom, my sme akosi nemali až tak veľa možnosti rozprávať sa. Pozrie sa na SOPHIU a pousmeje sa. Odkial si? Tvoje vlasy vyzeraju naozaj zaujimavo. Predpokladám; že máš aj zaujímavý pôvod Načrtne. Otočí sa aj k Emilii, s ktorou sa SOPHIA rozpráva. My sme sa už tuším rozprávali. Rozmýšľa. Emilia, všakže? S otázkou v očiach sa na ňu pozrie.

Z obzerania ju vytrhne hlas súťažiacej, s ktorou sa ešte nerozprávala a rozhodla sa to napraviť v momente, keď na ňu prehovorila. Našťastie sa snažila zapamätať si čo najviac mien a tvárí, takže ju spoznala. Ďakujem. Nie, nemali. Ty si Chloe, všakže? Spýtala sa jej milo. Pri spomenutí jej vlasov sa jemne usmeje a medzi pstami si nechá pretiecť zopár prameňov. Ja som z Clermontu, ale vlasy mám po matke, ktorá pochádza z Nemecka. Odpovedala jej. Podľa toho,
čo je podľa Teba zaujímavé, Chloe. Pokračovala a trochu naklonila hlavu do strany. Žila som v Clermonte a aj som sa tam narodila, hoci som cestovala po mnohých provinciách aj štátoch. Avšak moji starý rodičia pochádzajú z Japonska a Dánska. Dokončila. Trochu sa vrátila späť do minulosti, keď jej rozprávali o rôznych národnostiach jej predkov. Potom sa usúdila, že by sa aj ona mohla niečo opýtať. Pozrela sa CHLOE do očí. Ty máš zase krásne oči. Viaže sa k nim nejaký príbeh? Položila jej otázku a obrátila sa na EMILIU, ktorú chcela tiež zapojiť do zaujímavej debaty. Z ktorej si provincie. Prichádza Ti na myseľ akýkoľvek príbeh, či spomienka o ktorej by si sa chcela zhovárať? Položí Emilii otázku a ani si nevšimne, že začala živo gestikulovať rukami v snahe rozprúdiť rozhovor, do ktorého sa ponorila zo svojím obvyklým nadšením. Výsosť, boli ste niekedy v Ázii? Zapojí aj jeho. K tomuto kontinentu sa viaže mnoho z jej minulosti, preto ju to trochu zaujímalo.

Posadil se tedy vedle Emilie a hned si vzal jednu jahodu, která byla v plastové misce.Rodinný klenot? Tak to potom chápu, že má pro vás opravdu cenu a chcete ho nosit neustále. Přikývne hlavou a pohled směřuje k Sophii. Takže jste nepřemýšlela, že na akce se podíváte po jiném doplňku, který vám palác nabízí? Zeptá se jí ze zajímavosti a také proto, že tento rodinný klenot se nemusí hodit úplně ke všem šatům či dokonce akcím. Palác se sice pěkný ale přeci jenom nemá na to se podívat i někdy do města a sledovat poklidný život. Rozhlédne se po parku hodně lidí už si všimlo jejich přítomnosti a tak je pozorovali, děti si hráli na honěnou či na schovávanou a někteří dokonce se snažili příblížit a vetřít se na piknik. Hlavně jedna malá holčička.Děkuj, Chloe Věnuje jí vřelý úsměv. Je rád, že se dívky baví i mezi sebou a nedávají na něj všechno pozornost a miliony otázek. Jak se vám prozatím líbí selekce, lady Emilio? Pootočí k ní hlavu, protože sedí hned vedle ní. Poslouchá ale zároveň rozhovor mezi Sophii a Chloe aby se dozvěděl více. Samozřejmě, že jsem byl v Azii, většinou jednání se svým otcem ale musím uznat, že to tam vypadá úplně jinak jak tady. Myslel to pouze dobře, je to tam jiné, zvláštní a to je pro něj opravdu zajímavé. Kdybyste se mohli podívat kamkoliv kam by to bylo? Optá se takhle všech dívek, chtěl vědět jestli se s ním některá shodne v jeho myšlenkách. Dívenka, která stál u stráží a sledovala tak k ní mávnul, že může jít za nim. Posadil si jí tak vedle sebe. Jakpak se jmenuješ, princezno? Optá se jí hned a nabídne jí mističku s jahodami. Bella. Jeee, Emilia ta je moje favoritka a také Chloe a Sophia a Kristin. Začne hned říkat po sobě dívenka. Samotného Sebastiana zajímá jak dívky budou na tuhle maličkou reagovat.

Potěší ji, že si Chloe vzpomene na její jméno. Ano, jsem Emilia. Ty jsi Chloe, že? Je ráda, že většinu dívek měla možnost poznávat postupně, takže měla určitý čas, než si jejich jména dokázala zapamatovat. Kdyby je všechny měla zjistit postupně, nejspíše by v tom měla guláš ještě aspoň měsíc. Poslechne si Gracino vyprávění o svém životě. Říkala mi ho už? Zdá se jí, že většinu informací právě slyší poprvé, ale může se plést, protože její paměť nebývá nejlepší a většinu věcí si jednoduše napoprvé nezapamatuje. Mě se v selekci zatím opravdu líbí. Jsem ráda, že jsem dostala šanci se sem dostat. Usměje se na Sebastiana.Jak jste vy zatím ty spokojený se selekcí? Zeptá se ho a jen doufá, že jí odpoví upřímně. Jedním uchem poslouchá i dívky, které se mezitím baví spolu. Já jsem ze Sonage. Která je známá především počtem celebrit. Zasměje se.Myslím, že moc príběhů nemám. Tedy, mám jich spoustu, ale žádný si teď nevybavím, raději budu poslouchat ty vaše. Usměje se. Své příběhy vypráví poměrně často, ale vždy k určitému tématu. Poud však není dané téma, jednoduše neví, kde by měla začít. Prý mají v Azii opravdu nádherné stromy, je to pravda? Zeptá se zvědavě, protože v Azii ještě v životě nebyla. Já bych se moc ráda podívala do Indonézie. Na nějaký menší ostrůvek. Napadne ji jako první, když se princ zeptá, kam by se chtěli povívat. Kam byste se podíval vy? Zeptá se prince zvědavě a následně sleduje holčičku, která k nim přišla. Ahoj broučku. Usměje se na ní.

Na tento den se velice těšila a nezapomněla se připravit den před tímto. Mnohokrát změnila oblečení, co si vezme na sebe, protože nechtěla aby to dopadlo stejně, jako úplně poprvé, bylo jasné, že na outfitové porotce moc dobrý první dojem rozhodně neudělala a ona si to uvědomovala. Jak na tom byl s prvním dojmem princ, to netušila, věděla jen, že na ni opravdu zapůsobil. Chtěla na něj také udělat dobrý, nebo i lepší dojem a rozhodně se nehodlala vzdát. I když to tak v prvních dnech Selekce moc nevypadalo, princ se jí opravdu zamlouval. Byla jen trochu nervózní a dost se bála, aby něco nepokazila, aby nešlápla vedle. Jak zapůsobit? Nic nezkazit.. Usmívat se? Nebo ne..? Tyto úvahy jí pronásledovaly celou cestu autem. Měla aspoň námět na přemýšlení. Hlas řidiče: Jsme na místě, slečno!, jí trochu probral, alespoň když vystupovala. Protože ale nedošla k žádnému rozumnému závěru uvažovala o tom i cestou na místo srazu a protože byla celkem mimo, nestihla si ani uvědomit, jak příjemně jí tady je. Jaké je teplo a jak dobře se zde dýchá. Chyběl jí pobyt na čerstvém vzduchu, ale to ji zrovna v tu chvíli úplně nezatěžovalo. Když došla, nepřítomně se postavila opodál zbývajících dívek a ani si nevšimla své dobré kamarádky, které si většinou nejde nevšimnout i díky jejímu outfitu. Přišel princ a ona trochu zpanikařila, protože to ještě nevymyslela. Jen se usmála, jako to dělávala vždy, když chtěla zakrýt své pocity, a poklonila se. Pak si i konečně prohlédla všechny dívky, přišla k nim blíž a hned první, na koho jí padnul zrak byla právě KRISTIN. Přiblížila se k ní a zezadu jí obejmula. Ahoj Krist! Šeptla jí do ucha, protože moc nechtěla rušit dění a rozhovory kolem sebe. Zrak jí poté padl na prince a jen těžko z něj znovu odtrhla oči. Ještě nikdy se jí nikdo takto nelíbil a v ten okamžik došla k rozhodnutí, že bude taková, jaká prostě je. Nevěděla, jestli se má připojit do rozhovoru nebo ne, ale nějak by si měla získat princovu pozornost. Bylo by to neslušné mluvit bez vyzvání, nebo ne? Ráda bych se jednou dostala na Hawaii. Musí to tam být krásné a také vzrušující a ty sopky! Ale v Asii by to také mohlo být okouzlující. Sama nevím, kam bych jela dřív. možná do Ruska, nebo do Japonska.. Z přemýšlení jí vytrhla nově příchozí dívenka s krásnými vlásky, které jí hned upoutaly. Ahoj, zlatíčko. Mile se na ni usmála. Máš krásné vlásky! Pronese upřímně. Malé děti měla vždycky moc ráda. Přišly jí roztomilé.

Prikývne na Sophiu. Ano, a ty budeš Sophia ak sa nemýlim. Dodá, je si vlastne takmer istá, keďže vďaka jej vlasom si ju rýchlo zapamätala. Pani, pekne. Tie vlasy vyzeraju nielen zaujimavo, ale aj naozaj krásne. Podotkne. Tak toto je čast, ktorú ti trosku závidím. Prizná, no oči sa jej Rozziaria keď spomenie to cestovanie. Navstivila si teda krajiny, odkiaľ sú tvoju predkovia? Zvedavo sa na ňu pozrela, keďže v jej očiach bola znova ta tuhá dozvedieť sa od ľudí, ktorí niečo precestovali niečo viac. Keď spomenula jej oči Dosiroka sa usmiala. To je od teba milé, ďakujem. Keď som bola mala mamina mi rozprávala, že oči sú vlastne kľúčom k duši človeka Prezradí. Usmeje sa pri spomienke na tieto večery, kedy boli zabalené v deke, mama oddychovala z náročnej práce a spolu popíjali caj, ktorý mamina sama vyrábala. Vtedy vymyslala príbehy, ktoré rozprávala mame a zase naopak. Rada si takto spomenula. No predsa len pokračovala ďalej. Casto mi rozprávala o tom, ako sa stretávali s mojim otcom. Vraj bola stále unesená z jeho pohladu a doteraz tvrdí, že krajšiu modru nikdy nevidela. A keď ju žiadal o ruku, spomínala, ako videla tu nehu v jeho očiach. Vlastne stále, keď sa na ňu pozrel, keď ju oslovil. Stále zastáva názor, že ľudia môžu klamať, ale ich oči, v ktorých sa odrážajú ich pocity nie. Dorozpravala ešte stále s tým jemným úsmevom, keďže spomínala. Keď sa opýtala Sophia princa, či bol v Ázii zvedavo sa naňho pozrela. Netrvalo dlho, naozaj nie, kým mu odpovedala na jeho otázku pre všetkých. Už sa o tom viac-menej rozprávali. Urcite by to bolo Rusko. Je to snáď najväčší cestovateľský sen, aj keď by som bola rada za akýkoľvek výlet do zahraničia. V každom jednom meste je určite niečo zaujímavé, iné, dychberuce. Niečo, čo Vás prinúti na chvíľu zataviť a len tak si užívať tu situáciu. Vyjadrila svoj názor. Taktiez by som rada videla Nórsko či Španielsko. Spomenie ešte a potom sa so záujmom pozerá na ostatne dievčatá a ich odpovede. Keď k princovi podide maličké, rozkošné dievčatko rozziarene sa k nej otočí, aby ju mohla vidieť bližšie. Keď sa na ňu dievčatko pozrie zakyva jej a Dosiroka sa na ňu usmeje. Ty si ale nádherná Povie a otočí sa, aby vzala z občerstvenia ovocné koláčiky, ktoré tam vábivo ležali. Podide k nej bližšie a spôsobom niečo ako “letí lietadlo” jej podá košíček ovocného kolacika. Tiež si jeden vezme, a akosi spontánne sa s dievčatkom rozosmeju.

V parku bolo čoraz viac ľudí. Sophia ostávala pokojná a snažila sa všetkým odpovedať na ich otázky, počúvať ich slová a reagovať na nich. Prívetivo sa usmiala na princa a odpovedala mu na otázku. Som si vedomá toho, že na niektoré akcie sa nemusí hodiť a tiež k niektorým šatám, ale som verná svojim hodnotám a moja rodina je pre mňa viac ako názor ostatných na môj vkus. Tento šperk nesie príbeh našej rodiny plný lásky ale aj bolesti a vernosti. Budem ho mať na sebe neustále. Nijaký zo zámockých náhrdelníkov sa mu nemôže rovnať. Jej hlas bol pokojný, no bolo z neho cítiť aj hrdosť na svoje korene. Všimla si, že princ sa obzerá po ľuďoch, ktorým neunikla ich prítomnosť v parku. Svojimi smaragdovými očami si prezerala starších ľudí na lavičkách. Tých si vždy veľmi vážila. Boli to ľudia, ktorí mohli odovzdať svoju múdrosť mladším a poučiť ich tak ako jej stará matka. Keď sa starší pár obrátil ich smerom, zakývala im s úsmevom. Najradšej by sa s nimi porozprávala, no nechcela byť nezdvorilá. Preto sa venovala ostatným súťažiacim. V Ázii je to skutočne iné. Snáď najväčším rozdielom bolo, že tamojší obyvatelia považovali za najdôležitejšiu česť. Viem si tam predstaviť žiť... Nadýchla sa po jeho otázke a tuho sa zamyslela. Kam by som sa chcela ísť pozrieť? Čo by uchvátilo moje srdce? Myslím, že by som sa chcela ísť pozrieť do Fínska, alebo skôr do Laponska na severe. Hoci je tam zima, hovorí sa, že možnosť vidieť tam polárnu žiaru je zážitok na celý život. Odpovedala s úsmevom a počkala na odpovede ostatných. Obrátila sa na EMILIU, prikývla a položila si ruku na svoj náhrdelník na krku. Áno, stromy sú tam skutočne nádherné a majestátne. Ja ale najviac obdivujem bonsaje. Malé stromy, no pritom tak krásne a silné. Jeden som si odtiaľ priniesla pred dvoma rokmi a stále ho mám doma. Okomentovala jej slová. Pustila rodinný šperk a oprela sa rukami. Na moment zatvorila oči a naďalej sa usmievala. Zaujato počúvala rozprávanie Chloe. Bolo to neskutočne milé. Bolo pravdou, že oči nemohli klamať. Tento príbeh ju utvrdil v tom, že pravá láska nie je minulosťou ale existuje. Skúsila si to aj predstaviť. Tiež si vzala kúsok ovocia. Spokojne zahmkala po jeho ochutnaní. Vynikajúce. V krajine mojich predkov som žila tri mesiace a študovala som tam. Odpovedala jej. Zvedavosť v jej očiach ju potešila. A tiež som tam zápasila. Doplnila ešte šťastne s jemným úškrnom. Vždy rada rozprávala druhým o tradíciách. Vážila si ich aj keď jej viacerí hovorili, že by mala žiť prítomnosťou. V duchu pokrútila hlavou a prehrabla si vlasy. Nórsko by som možno chcela navštíviť tiež. Pritakala. Mali aspoň niečo spoločné. O Rusku však nikdy neuvažovala. Dychberúce zážitky však môžete zažiť aj doma. Illeá je nádherná zem. Stačí sa len lepšie poobzerať. Usmiala sa. Mala rada zem, v ktorej sa narodila a vyrástla. Ázii sa síce nemohla rovnať, no nevymenila ju za iný štát. Neuvažovala, či by tu po vyradení zo selekcie ostala, ale bola by to jedna z možností. Do jej zorného poľa sa dostane malé dievčatko, na ktoré sa usmeje. Keď si všimne ako sa o ňu dievčatá zaujímajú, rozohreje jej to srdce. Práve teraz musela byť veľmi šťastná. Favoritka? Ja som niečia favoritka? Prebehlo jej mysľou prakvapene. Nečakala to. Jej smiech sa jej páči a starostlivosť Chloe ešte viac. To dievča sa jej pozdávalo od prvého momentu. Vedela byť k deťom milá. Ako učiteľka sa tiež hrávala s deťmi a vyučovala ich, no nehrali sa na schovávačku, alebo lietadielka. Ahoj, Bella. Oslovila ju milo. Som poctená... máš naozaj krásne meno. Zaraegovala na jej prvé slová s úsmevom. Otočila sa k nim a pozorovala ich. Neskutočne mi pripomínaš moju mladšiu sestru Isabellu. Priznala a nechala ostatné aby sa s ňou hrali. Bolo rozkošná, to áno. No bála sa, že by ju prílišnou pozornosťou vystrašila. Obzrela sa po jej rodičoch, no uzrela len starší párik, ktorý videla už predtým. Si tu sama? Opýtala sa starostlivo. Ako matka by rozhodne nenechala dieťa len tak. Nemohla povedať, že by si neužívala jej prítomnosť, no bolo lepšie sa uistiť, či ju nehľadajú.

Kristin věnovala hodnou chvíli procházení po parku a rozhlížení se kolem sebe. Občas pozdravila nějaké lidi, kteří prošli kolem a nakonec ještě pomohla jedné starší paní, když ji upadla hůlka. S tou se i na chvíli zapovídala, že málem zapomněla na čas, který ji však připomněl strážce, který celou dobu stál opodál. K piknikovému prostoru přišla tedy až těsně přes princem Sebastianem. Ahojte usmála se na všechny dívka a než se stačila posadit, zaslechla za sebou hlas právě budoucího krále. Otočila se a zadívala se do jeho krásných očí Zase! napomenula se v duchu a sklopila hlavu Pěkný den i vám pousmála se a zvedla pohled k růžím, kterých by si ani nevšimla, kdyby na ně neupozornil svými slovy. Sledovala, jak prvně přistoupil k Sophii a poté zamířil jejím směrem. To už se odvážila oči odtrhnout od země a podívat se mu do tváře. Děkuji lehce se začervenala nad jeho slovy, ale naštěstí to na její tmavé pleti nebylo moc dobře poznat. Proč jen ty máš pro něj slabost děvče? v duchu si povzdychla, ale nahlas pouze znovu poděkovala za růži a opatrně jej převzala do dlaně, aby se nepopíchala. Když princ obešel všechny dívky, usadila se konečně na deku, hned vedle své kamarádky, kterou tu znala asi nejvíce když nepočítala Zel, Emilii. Poslouchala o čem si všichni povídají, ale zatím nějak nic neříkala, dokud nepadla hromadná otázka Kam bych se chtěla podívat nejvíc? zamyslila se nad tím. Popravdě, jejím snem bylo procestovat celý svět. Popravdě, pro mě vybrat jedno místo je složité. Vždy jsem chtěla vidět úplně všechno, ale ráda bych se podívala na Madagaskar nebo do Austrálie, prozkoumat tamější divočinu a poznat nové věci odpověděla zcela upřímně a opřela se rukama o deku za sebou. Zadívala se po okolí a sledovala hlavně lidi, kteří se tu procházeli a sem tam se po nich otočili No jo, asi se jen tak nestává, aby se do parku vybralo několik dívek s princem pousmála se nad tím a pak ji zaujal pejsek, který se vesele procházel po cestičce Ten se asi nenudí... Proč já jsem si vůbec nepořídila psa? Jednou to budu muset napravit usmála se nad tím a sledovala, jak pejsek mizí mezi stromy za svým pánem. Avšak než jej stačila zmizet z dohledu, polekala jej osoba, která ji zezadu obejmula, až poskočila. Až pak jej došlo, že je to HAZEL Bože Hazel, takhle už mě neděs zasmála se tiše a chytila jej za ruce, protože se jej nechtělo otáčet, aby jej obejmula nazpět. Tak to udělala alespoň takto. Pak ji ale pustila, aby se mohla posadit k nim. Pak k nim přiběhne malá roztomilá holčička, nad čímž se musela usmát. Ahoj princezno původně nechtěla používat stejné označení jako princ, protože si na tyto detaily dosti potrpěla. Ale vlastně tak oslovovala děti úplně všude a nic lepšího ji v ten moment nenapadlo. Dobře, mohla jsem ji říct třeba beruško nebo sluníčko... Proč mě toto vždy napadne až poté, co něco řeknu? zanadávala si v myšlenkách. Když dívenka vyslovila její jméno, celkem jej to překvapilo, ale na druhou stranu byla za to opravdu ráda Tak to je mi ctí, že mi drží palce někdo tak roztomilý a krásný usmála se na dívenku. Milovala malé děti a vždy si přála mít malou sestřičku. Bohužel její rodiče umřeli moc brzy na to, aby se jej to přání mohli splnit. Ale i tak je měla ráda, i když si je moc nepamatovala, protože byla ještě malá, když vypukl ten požár... Stop! Nebudeš myslet negativně, už je to za tebou... Ale stejně, mami, tati, mám vás ráda.. pomyslila si a krátce zvedla svůj pohled k obloze.