Uličky

Celý palác je nadšený a také ale i vystresovaný všemi kamerami kolem, které jsou skoro v každé místnosti až na výjimky pokojů, jídelny, posilovny, baru a koupele. Jinak jsou naprosto všude. Komorné a zaměstnanci paláce se snaží dělat vše perfektně aby se náhodou neobjevila u nich chyba a nedostali tak vyhazov. Sebastian se na dnešek opravdu těšil, první setkání s dívkami ze selekcí, nevěděl kolik jich dnes přijde přeci jenom je to jenom v jejich zájmu. Kdo nepřijde ani na jeden den tak má zcela jasno. Oblečený v modré košili s tmavou kravatou, které měl mnohem radši než motýlka, společenské kalhoty aby vypadal dobře. Stál na začátku ulice a kontroloval zrovna čas na hodinkách zda jde včas.

Slúžky už od rána pilne pracovali na príprave šiat pre lady, na jej prvé stretnutie s princom. Keď sa do nich obliekla, komorná jej ochotne pomohla so zapínaním, makeupom a účesom. Už bola hotová, no stále nebola presvedčená o tom, či je dobré hneď takto začať so stretnutiami. Komorná ju ubezpečovala, že je ten správny čas, opísala jej cestu a ďalej to nechala na ňu. Pokojným krokom si to namierila na stretnutie s princom. Len pokoj Lissy, určite to zvládneš, len buď sama sebou. povzbudzovala sa. Keď sa blížila na miesto stretnutia, všimla si, že nebude jedinou účastníčkou, ktorá prejavila záujem o takéto stretnutie. Po chvíľke zbadala princa. Ostala stáť obďaleč, no jemne sa pred ním uklonila. Nevedela, v akom poradí budú prebiehať stretnutia, no nebola veľmi nadšená, že tu boli viaceré. Dúfala preto, že dievča v tmavomodrých šatách bola jedinou, ktorá dnes na stretnutie prišla. Krásny večer, vaša kráľovská výsosť pozdravila napokon princa milým hlasom, pričom na tvári vyčarila jemný úsmev. Po chvíli pohľad presmerovala na dievča, kývnutím hlavy ju pozdravila no ďalej venovala svoju pozornosť princovi, veď prišla kvôli nemu. Rozhodne ale nechcela vyvolať nejaké škriepky s ostatnými účastníčkami, čo sa jej zatiaľ darilo.

Poupravil si ještě kravatu a ohlédnul se zrovna na svého nového komorníka, který stihl přijít. Není tu úplně tak někdo nový pro Sebastiana ale jeho věrný kamarád. Jakmile si všimne, že už nějaké dívky přišly nasadí sebevědomí a zároveň milý úsměv. Rozejde se směrem k Marabelle, kterou již potkal a to hned dvakrát. Pamatoval si to velmi dobře a proto byla také jeho volba číslo jedna za kým jít. Mohl si dívku nechat přivolat ale je raději pro to, že za dívkou sám rovnou dojde. Lehce se pokloní když ní dojde. Lady Marabello. Osloví jí. Nabídne jí své rámě čímž jí chce také vytáhnout takhle dále od dívek. Když jej příjme rozejde se tak do jedné z uliček. Co ten muž, kterému jste sháněla jeho osudovou lásku? Optá se jí na začátek, jelikož prozatím nechtěl začínat rozhovor s klasickými otázky.

Lady Marabella
Nemohl jsi nevšimnou blonďaté dívky, která jej už zdravila. Jenže Sebastian je ten, který si teď vybírá pořadí dívek. Jen se na ní pousměje ale nic neříká, přeci jenom neměli moc času se rozhlédnout či zjistit jak se mají chovat. Rozejde se tedy s lady Marabellou do první uličky na kterou narazí. Uličky byli zvláštně propletené takže věděl, že postupnou chůzí se s každou dívkou vrátí hned na začátek kde je vyzval. Když nad tím tak přemýšlím, máte od nich potom velké díky, že ano? Zvou vás také na svatby či zásnubní večírky? Nadzvedne tázavě obočí. Zajímalo ho jak to vlastně takto funguje, zda se lidé, kterým dohodí protějšek zda se opravdu následně zpět na ní obrátí a odvděčí se jí nejenom penězi. Jaký máte názor na to, že vás tu můžou všude sledovat kamery? Chtěl aby se tu dívky měli co nejlépe a nechtěl kamery žádnou znervozňovat či jinak znejistit, on sám si na to moc zvykat ani nechtěl ale jeho otec měl jasno.

Lady ANNELISE
Jako za další dívkou když se vrátil se rozešel k dívce, která jej už pozdravila ale řada na ní přichází až teď. Ještě předtím než za ní vůbec šel si musel od svého komorníka zjistit její jméno, jelikož si jí nepamatoval. Lady Annelise. Lehce se jí pokloní a doufá, že její jméno vyslovil dobře, přeci jenom některé jména, které četl pro něj byla zajímavé a neobvyklé, taktéž doufal, že takové budou i dívky. Nabídl jí taktéž své rámě a čekal až jej příjme a rozejde se do jiné uličky než před chvílí. Pověste mi lady, co by jste opravdu na světě chtěla nejvíce? Tato otázka je dosti záludná, přeci jenom pokud řekne něco velkého tak si bude myslet, že má opravdu velké nároky a pokud zase řekne něco hodně skromného, může si myslet zase, že má malé.

Lady MARABELLA
Neprohlíží si tak ani své okolí jako spíše právě Lady vedle něj. Uličky už měl nakoukané tolik, že je nemusel ani tolik pozorovat aby přesně věděl kam má jít. Tak to musíte mít už rozhodně i názor co se vám na svatbě libí a ne, že ano? Pousměje se. On sám mohl být na několika svatbách ale od té doby co ví o selekci tak naprosto už tuší kde a jak chce mít svatbu právě on sám. Chvíli mu i do hlavy přijde proč on si nenašel dohazovačku někdy? Ale rychle myšlenku vyžene, protože to by teď neměl tolik dívek kolem sebe. Upřímně jsem se na selekci těšil, i když je to trochu tlak. Přeci jenom začátky mají být vždy hezké ne? Tak prozatím to tak i je a doufám, že i zůstane. I když na co se nejméně těším je vyřazování. Chtěl dát dívkám dostatek času aby tak věděl zda je opravdu správné je poslat domů a nebo zda mají zůstat s ním. Netěšil se na to až nějakou vyřadí jelikož sám byl lehce přelétavý. Tak to nebudete alespoň nervozní při rozhovorech. To jsou rozhodně plusové boty. Vždy jste se chtěla stát dohazovačkou? Zajímal se dále jelikož neznal nikoho s takovouto prací. /Jak se k tomu jen někdo dostane?

Keď k nej princ podišiel, jemne sa uklonila, nechcela nič preháňať. Vaša kráľovská výsosť povedala tichým hlasom a s úctou prijala jeho rameno, ktoré jej ponúkal. Ako tak kráčali princ sa jej opýtal jednu otázku, nad ktorou musela rozmýšľať. Len to neprežeň Annelise, nechci moc, ale ani málo mierne nadvihla hlavu, pozrela na princa. Čo by som najradšej chcela na svete? zopakovala otázku, stále nad ňou premýšľala. Nad tým som sa ešte nezamýšľala. pokračovala, nevedela, čo mu má povedať, nechcela ho nahnevať hneď na prvom stretnutí. Čo by som chcela? To ako vážne? Zrušenie kást, spravodlivosť, lásku? Je toho tak veľa a zároveň málo... milo sa na neho usmiala. Asi by som najviac chcela mier v celej Illey a rovnaké podmienky pre všetkých či už z 2. alebo 6. kasty. Je veľká škoda, že Illea je takto rozdelená, no na druhej strane cítim, že je to správne a udržuje to poriadok v krajine. povzdychla si. Nechcela si hneď vytvoriť problémy, no vedela aký ťažký je život v nižších kastách i keď ona sama v nej nežila. Rozprávala sa s mnohými fanúšikmi, ktorí jej všeličo porozprávali. Dúfala, že ju princ za tieto slová nepotrestá, no tak to cítila a chcela byť k nemu vo všetkom úprimná.

Lady ANNELISE
Velice ho zajímala její odpověď, on sám přemýšlel nad tím co by tak chtěl nejvíce, vždy se tu ale křížili dvě odpovědi, které se nemohli spojit. v jednu, proto na tuto otázku nikdy neodpovídal ale rád jí pokládal. Nad její odpovědí pokynul hlavou ale neřekl svůj názor či nějaký poznatek. Jenom lehce zvedl koutky což mohlo značit, že se z odpovědi nenaštval. Nechal si jej pro sebe, možná tak dívku chtěl dostat trochu do rozpaků. Jak se vám tu prozatím líbí? Stihla jste se tu porozhlédnout? Rukou, kterou měl volnou si lehce poupravil kravatu. Co vás na mě zaujalo, že jste se přihlásila do selekce? Prohlédl si dívku a dále směřoval svůj pohled dopředu.

Lady MARABELLA
A už jste tak přemýšlela kde byste svatbu chtěla mít? Když by to bylo zcela na vás. Nějaký sál, zahrady či někde na ostrově, na lodi, či v jiné zemi dokonce? Nadzvedl tázavě obočí. Možná bylo divné se hned bavit o svatbě a více podrobnostech ale osobně mu na tom nezáleželo. Rád se tak dozvídal něco více než věci, které si může vyčíst z přihlášky. Myslím, že jsou více než napjatí. Jistě kdyby mohli určitě by mi přečetli myšlenky aby mohli vše oznámit dříve než já sám. Zažertuje nad tím, protože občas ty pohledy reportérů úplně říkali, tak šup vím, že něco tajíš, chci to vědět dřív, potřebuji všechny drby a vše co cítíte tak to jenom pověste. Budu mít oči naprosto otevřené abych jí náhodou neposlal domů. A pokud si nebudu jistý tak se vždy můžu obrátit na vás. I když byste mohla upřednostnit sebe, s tím bych také ale počítal. Zatočí trochu doleva a už se tak začínají vracet zpátky na začátek uliček. Představ mám opravdu mnoho. Velmi jsem přemýšlel nad barmanem ale potom mě to ale z pár důvodů přešlo. Ale rozhodně bych byl fotograf, nezáleželo by ani tak jestli někde fotograf modelek či fotograf třeba jenom východů slunce. Ušklíbne se nad tím, protože tím si dokázal představit živit se i když to nemuselo vynášet tolik, na tom mu nezáleželo.

Kráčali ďalej, pričom sa stále rozprávali. Keď sa princ nad jej odpoveďou pousmial, nevedela čo to znamená, no nevypytovala sa, nechala tomu voľný priebeh, nepotrebovala hneď vedieť, čo si o tom princ myslel. Hlavným dôvodom bolo to, že chcem ukázať rodine a celému okoliu, že nie som len dievča, ktoré miluje hru na klavír a maľovanie, ale mám aj svoju vlastnú hlavu, ktorú viem použiť. povedala so sklonenou hlavou,.Chcela som bližšie spoznať korunného princa - Vás, vaša kráľovská výsosť a možno i spoznať samú seba. pokračovala, pozrela na oblohu, no po chvíli presmerovala pohľad na princa. Doma ma poznajú len ako zasnené dievča, ktoré celé dni vysedáva iba pri klavíri alebo sedí v záhradách či parkoch s plátnom a farbami no cítim, že vo vnútri som úplne iná. Selekcia mi možno dá priestor aby som sa spoznala, aby ma spoznalo i moje okolie takú aká naozaj som. hovorila ďalej, pričom v jej hlase bolo počuť smútok. Len sa tu pred ním teraz nezosyp, čo si o tebe pomyslí karhala sa.

Stála mezi ostatními bez jediného slova, ruce založené na hrudi a v jedné dlani svírala v novinách zabalenou knihu a ovázanou smaragdově zelenou stuhou. Na podpatcích převyšovala teď svojí výškou většinu ostatních účastnic selekce. Pohled měla zabodnutý do okrasných keřů a v trávě sledovala fialky, které si rostly, jak chtěly. pousmála se nad kvítky. Nevědomky. Nebyla moc ráda, že všechny je zabírají kamery, hlavně , když byla sama tak vysoká a neubránila se ani těm nejhorším myšlenkám. Bez nich by to ani nebyla ona. /Tohle může být dost nebezpečné, pro všechny ty holky. Když nás každý může vidět tady, může si nás lehce najít i později. Vsadila bych se, že jedna z nás kvůli tomu může přijít o život. Tak z šedesáti procent určitě. Měla bych přestat číst toho Burroughse/ říkala si v duchu, ale se čtením jeho knih ani se čtením knih jiných "pochybných" autorů nepřestane. Byla nervózní, ale poznat to na jejím kamenném výrazu moc nebylo. Alice se většinou netvářila nijak a nebo ostatním připadala ztrápená. To byla také, ale na potkání to opravdu nikomu neříkala. Uhladila si sukni, zrovna tento kousek z jejího outfitu jí ušila máma. Košili měla už dlouhou dobu, ale byla stále dobře udržována, hlavně díky tomu, že maminka věděla, jak se o dané látky starat. Korunku z krystalů jí zůstala od dětství a botky, které už na první pohled působily trochu vintage docela staré byly. Kombinace těchto kusů však dodávala Alice jakousi zvláštní energii k tomu, aby tuhle celou šarádu přežila. /Hlavně si neotvírej pusu, jak říkala babička./ dávala sama sobě poslední upozornění, než si ji k sobě princ sám přizve.

Lady MARABELLA
Musel souhlasit kývnutím svatba na pláži by se mu taky celkem líbila nebo alespoň o tom už také přemýšlel stejně tak jako přemýšlel kam by jel se sovu ženou na svatební cestu, rozhodně by se to líbilo naprosto každé ženě. Ano, přemýšlel. Občas se mi také líbila představa naprosté jednoduchosti jako svatba na skoro opuštěném ostrově kde by byl opravdu jenom oddávající a velmi blízká rodina ale jakožto budoucí král asi to bude chtít větší svatbu. Přemýšlel nad tím tak protože věděl jakou svatbu měl jeho otec, naprosto ohromná, milion lidí a taktéž kamer, hodně pozornosti. O smlouvu o tužky rozhodně nepřijdete, lady. Nebojte hned vám je tam pošlu, už je mám připravené. Rozhodně na toto nezapomněl a už směřovalo k ukončení tohoto setkání, které úplně tak skončit nechtěl, povídalo se mu s ní velmi dobře. Velmi rád, možná, že vám i ukážu někdy mé nejlepší fotky. Lehce pokrčí rameny, své fotky nikomu moc neukazoval, vlastně ani nevěděl proč tak úplně. Zapřemýšlí nad její otázkou. To je velmi složité ale asi bych si vybral Rusko a nebo bych řekl pilotovi ať letí kam chce a nechal bych se překvapit. Dovede lady přesně na místo kde si jí vyzvedl. Opravdu dobře se mi s vámi povídá ale náš čas je v tuto chvíli u konce. Prohlédněte si palác a chovejte se tu jako doma. A rozhodně čekejte své tužky každou chvíli. S tímto se s ní rozloučí a dojde ke svému komorníku, kterého pošle právě aby zařídil, že lady bude mít tužky ve svém pokoji. Následně se rozjede za další dívkou.

Lady ANNELISE
Pozorně jí poslouchal přičemž pokračoval v chůzi dále. O každé dívce si už dělal takový obrázek a zjišťoval věci, které by mohli dívku rovnou zařadit mezi ano ale také chtěl vědět i dívky, které rozhodně ne, i když pochyboval, že zrovna takhle jisté ne tu bude. Poznat sama sebe? Myslíte, že s tímto vám tady pomůžu? Optal se hned jakmile to zmínila. Přišlo mu, že dívka by se rozhodně měla znát a ne se teprve poznat jaká bude právě tady v soutěži, přeci jenom pro něj by se dívka měla chovat stejně jako v rodině a svým okolím, tak i s ním. Ráda tedy kreslíte přírodu? Nebo vám i někdo stojí jako model? Nadzvedne tázavě obočí a lehce se na ní pootočí, přičemž stále pokračuje v chůzi. Předpokládám, že hrajete takovou klasiku, od koho máte ráda skladby Beethoven nebo Mozart? Nebo snad Chopin? Vyznal se v umění, vlastně mu i ve spoustě smyslech bylo dost blízké.

Lady ALICE
Stál u svého komorníka, který už se vrátil mezitím co žádal o jeden požadavek. Rozhlížel se po dívkách a ještě předtím než si vybral tu za kterou půjde si opět zjistil jméno, nedokázal si pamatovat opravdu všechno a takto to je pro něj i jednoduší. Vykročil směrem k lady Alici. Lady Alice. Lehce se jí pokloní a tak jako u každé dívky jí ihned nabídne své rámě jako na známku toho, že se sním má jít projít a mít tak soukromí od všech dívek v okolí. Rozhodně ho zaujme to, že vypadá trochu jinak jak ostatní dívky. Jak se vám libí zahrady? Změnila byste tu něco? Moc dobře věděl, že pracuje jako zahradnice a tak se takováhle otázka přímo nabízela.

Málem se jí podlomila kolena, když na ní princ primluvil. A to hlavně protože to nečekala. Viděla se, jak zbyde na place poslední. Vysoká smutná holka uprostřed štěrkové cesty. Zvedla k němu oči, ale její výraz se nijak nezměnil. Jakoby když jí služebná dělala makeup jí ten výraz nalíčila. "Princi Sebestaine" /Vypadá normálně, ale jméno má okouzlující. Jako z Nekonečného příběhu/ v duchu se trochu zasnila nad jedním ze svých oblíbených příběhů a snad se i lehce pousmála. Nabízené paže si nemůže nevšimnout, ale jen na ní upře zrak, ale hned ji nepřijme. Popravdě ani nechce, nemá ráda cizí doteky. Vidí ho poprvé v životě a také má šanci si jej poprvé pořádně prohlédnout. Nikdy si totiž nevšimla, jak princ doopravdy vypadá. /Téměř, jako každý druhý. Ale zatím je tolik zdvořilý. Ovšem je to princ. Ty přemýšlej, co uděláš./ Nepřemýšlela. Natáhla před sebe obě dlaně v nichž držela zabalenou sbírku básní. Květy zla, Charles Boudelaire. Zelená stuha snad dodávala obyčejným novinám šmrnc. /Jsem šestka. Na víc, nemám. A teď neříkej nic hloupého/
"Prosím. To je pro Vás. Možná se Vám to nebude líbit, neřekla bych, že se moc pohybujete mezi knihami" říkala polohlasem se sklopenou hlavou a sama měla pocit, že něco hloupého řekla. Navíc vybrala úplně tu nejvíc klišé knihu. Zvedla k němu zrak teprve až položil otázku. Díky podpatkům byla nižší tak o tři centimetry. Podívala by se mu do očí, ale asi by se hanbou propadla. "Musím říct, že jsem čekala jinou otázku. Nějakou dost... Obyčejnou. Obyčejnější, než byla tahle, ale hádám, že pramení hlavně z toho, co o mě víte. Uhm. Zaprvé, nejsem zahradní architekt ani designér, jsem zahradnice, nezměnila bych tu nic." promnula si spodní ret o horní. Stále měla hlavu mírně sklopenou. "A to hlavně proto, že váš architekt odvedl dobrou práci. Je téměř dokonalá. Jako Vaše otázka. Kdybyste se zeptal, co chci změnit na sobě, neuměla bych odpovědět. Vy ano? Změnil byste na sobě něco?" ani nevěděla odkud všechny ty její otázky a věty pramení. /Pokud se máte poznat, tak ať už se tak stane. Přirozeně a bez nucených otázek typu, jak se vám tady líbí v paláci? Ještě že se nezeptal na tohle. Možná bychom se viděli naposledy/ Alice nenáviděla to za jakým účelem v tom paláci být musí, většinu času asi bude trávit zde na zahradě, hrabat se v hlíně, nebo hledat koťata.

Dorazila přesně na stanovený čas, jako mnoho ostatních děvčat. Ona se po ostatních ale nedívala. Nedívala se vlastně ani po princi. Momentálně byla zaměstnaná jen svými vlastními myšlenkami.
Bylo to tu, ta dlouho očekávaná událost, ale musela sama uznat, že měla až zbytečně velká očekávání. Dívky byly naparáděné, jakoby se chystaly na ples a ne na obyčejnou schůzku s mužem. Ačkoli šlo o muže významné hodnosti, stále to byl jen pouhý člověk s mnoha chybami a nedokonalostmi. Nebyla hloupá. Nepředstavovala si prince jako vysněný ideál svého srdce. Ostatně její ideál by vypadal značně jinak, ale nehodlala soudit, dokud si s princem nepromluví osobně a alespoň trochu nebude moci nahlédnout pod masku zdvořilého úsměvu.
Pohledem sklouzla na své oblečení. Oblékla se obyčejně, ale přesto to považovala za vhodné této akce. Jednoduché, elegantní, žádné zbytečnosti a žádné výrazné líčení. Nepotřebovala na sebe nanášet tunu líčidel, aby ji pak nenamalovanou princ ani nepoznal.
Když se princ konečně ukázal a vydal se pryč s vybranou dívkou, musela nad tím jen v duchu pokroutit hlavou. Zdálo se jí to nespravedlivé. Už z počátku se rozhodovat podle toho, jak moc prince zaujme jejich vzhled, kdyby je alespoň nevybíral sám princ. Docela ji zajímalo i to, jestli do toho šel princ vůbec dobrovolně, ale na tohle by se jej přímo nezeptala. Nejspíše jen oklikou jak mívala ve zvyku.
Zatím však stála u okna a sledovala venkovní krajinu. Až na ni vyjde řada, ráda se s princem projde.

Lady ALICE
Stále ještě dával dívkám čas aby se naučili jak ho mají správně oslovovat, věděl že hodiny teprve budou o správném chováním a podobné ale zároveň se mu nějaké oslovení líbili, právě jako toto i když není tak vznešené jak by mělo. Děkuji, nic takového jsem nečekal. Potěšila jste mě. Převezme si od dívky knížku a prohlédne si jí. Máte pravdu mezi knihami se sice moc nepohybuji ale známé díla jako je toto mám zrovna rád. Pousměje se protože se opravdu trefila, kdyby přinesla knížku nějakou napsanou v tomto století tak by tak nadšen nebyl ale jelikož musel hodně studovat tak starší knihy, známé měl přečtené. Přijde mu roztomilé jak jde na dívce vidět taková počáteční nervozita v jeho přítomnosti což mu opět zvyšovalo trochu ego a sebevědomí. Upřímně lepší je radši na sobě toho moc neměnit protože pak se může stát, že nebude spokojený, což já jsem takže bych nic nezměnil. Odvětí jí a pokračuje v procházce v uličkách. Jaké knihy máte nejraději? Žánr? Když už mu dala knihu tak se také zajímal o to jaké díla má nejraději.

Lady EVE
Jako další na řadu přišla právě lady Eve za kterou se rozešel tak jako vždy za každou dívkou. Lady Eve, poctila byste mě procházkou? Nejdříve se lehce poklonil a až poté se zeptal na otázku. Všem dívkám většinou jenom naznačil aby ses ním šly projít ale tentokrát to změnil. Nastavil jí rámě a jenom čekal v kladou odpověď, přeci jenom kvůli tomu tady je. Následně se tedy rozejde do jedné z uliček, která je ale dále než ostatní ve kterých byl. Studujete práva? Nemusel se ani ptát protože odpověď už znal ale nebýt komorného nepamatoval by si to. Co vás vedlo k tomu studovat práva? Chtěla byste být obyčejná právnička, která jednoduše bude brát klienty, kterékoliv a nebo pomocnice u rozhodování u samotného soudce? Zeptá se s nadzvednutím obočím a následně si dívku začne pořádně prohlížet.